Autor: Bulterier.net <bulterier(at)bulterier.net>, Téma: "Bojová plemena", Zdroj: MVDr. Petr Košař - http://www.veterina.iap.cz, Vydáno dne: 28. 09. 2005

V poslední době se rozpoutala diskuse o tom, zda zakázat chov některých plemen psů. Podnětem k těmto diskusím bylo mediální zveřejnění několika případů napadení lidí psi.

Je samozřejmé, že pokud je v médiích barvitě či přímo obrazově vylíčeno, co psi způsobili, dá se reakce lidí vcelku předpokládat. Pokud však necháme odeznít emoce a podíváme se na celý problém s chladnou hlavou, zjistíme, že tzv. " Jádro pudla" čili kořen celého problému není ve většině případů ve psech, ale v jejich pánech. Jinými slovy opět se potvrzuje, že nejnebezpečnějším tvorem na této planetě je jednoznačně "Pán tvorstva!!!" tedy člověk.

Názory na to zda je nutné legislativně upravovat chov tzv. nebezpečných plemen psů jsou samozřejmě různé. Můj názor je podložen s více než desetiletou praxí s ošetřováním psů a pozorování vlivu chování psa s ohledem k přístupu jeho pána k němu.

Můj názor je jednoznačný. S legislativní úpravou chovu nebezpečných psů (ve smyslu jejich zákazu a eventuelního utracení) nesouhlasím. Důvod je velmi prostý za výchovu a chování psa může jen a jen jeho majitel. Pokud se pes chová agresivně a je jedno jaké plemeno to je pak na jeho majiteli, aby ho zabezpečil tak, aby nemohl nikoho poranit. Navíc je nutno uvést, že agresivita většiny psů je vyvolána špatnou výchovou, výcvikem či přímo záměrnou výchovou k agresivitě.

Trvalé poškození zdraví či dokonce zmařený lidský život je vždy velmi smutnou událostí a vyplatí se proto zajisté udělat maximum pro to, aby k tomu nedocházelo. Sankce by však měli být v tomto případě směrovány na člověka ne na jeho psa.

Uvědomělý a odpovědný majitel si je vědom chování svého psa a zabezpečí ho tak, aby nemohl nikoho poranit. Pokud tedy má psa vychovaného, poslušného, dobře socializovaného, není podle mého názoru důvod k tomu, aby nemohl mít psa třeba i na volno.

Velmi by mne zajímalo, kdo je schopen a podle jakých kritérií vybrat tzv. nebezpečná či bojová plemena. Podle mého názoru nebezpečná plemena nelze vymezit. Je pravdou, že pro nelegální psí zápasy jsou vybírána plemena, která mají lepší fyzické předpoklady uspět ( odtud zřejmě název bojová plemena ). Také člověk, který si chce zvýšit své narušené sebevědomí pomocí psa si samozřejmě nevybere pražského krysaříka, ale zvolí plemeno s nejhorší pověstí. Když to nebudou piti, bandogové rotwajleři a další, protože je postavíme mimo zákon vychová si třeba agresivního velkého knírače či německého ovčáka a nakonec až budou zakázána všechna větší plemena psů vycvičí zuřivého jezevčíka, který půjde sice jen po nohách, a vážné poranění způsobí také. Poukazovat na to, že na střelnou zbraň musí mít člověk zkoušky, takže na "bojového" psa by je měl mít také neřeší vůbec problém. Podívejte se na statistiku zastřelených či střelnou zbraní poraněných lidí. Je jich dost. Jak je to možné? Když tito lidé byli prověřeni. Proč se nikdo nezabývá otázkou:"Jak vybrat ty potencionálně nebezpečné, kteří mají povolení mít zbraň. Podle jakého klíče je budeme vybírat. A nebo jiný příklad. Ročně umírají na silnicích stovky lidí a další tisíce jsou zraněny. Mohou za to snad auta nebo, že by na vině byli řidiči.

Je bohužel smutnou pravdou, že zejména díky lidem, kteří se snaží vyřešit si své mindráky a zvýšit sebevědomí tím, že si pořídí střelnou zbraň, jezdí riskantně v autech a pořizují si psy, které vedou k agresivitě dochází k těmto smutným událostem a zmaření lidských životů. Bohužel tito lidé budou těmi posledními, kteří by si s nějakým zákonem lámali hlavu.

Pokud někdo vybere jakékoli plemeno a postaví ho mimo zákon vyvolá tím jediné. Stoupne zájem o toto plemeno bude docházet k chovu načerno, ceny budou závratné a pro určité skupiny lidí ( díky nimž mají dnes určitá plemena nálepku zabijáků ) bude jejich držení a chov důkazem jejich postavení a výjimečnosti.

Jako veterinární lékař jsem měl tu možnost setkat se s mnoha agresivními psy. Ve většině případů šlo o špatně socializované psy se špatnou výchovou. Mezi problémová patří zejména trpasličí plemena, která jejich majitelé utvrdili svým postojem "vždyť je to malinký pejsek" v dominantním chování tak, že je pomalu ani nelze naočkovat, neboť okamžitě pokoušou každého, kdo s nimi chce manipulovat nebo je jinak omezovat, majitele nevyjímaje. Z velkých plemen si dávám pozor zejména na německé ovčáky neboť se mezi nimi častěji objevují psychicky labilní jedinci často s agresivitou ze strachu ve většině případů způsobenou špatnou výchovou a socializací a dále na rotvajlery z důvodu jejich nevýrazné mimiky a častěji se vyskytujícího nízkého prahu dráždivosti. Pity i stafordy ošetřuji velmi rád, neboť jejich práh dráždivosti je většinou vysoko a jejich majitelé vědomi si jejich fyzických dispozic je vychovávají tak, aby u nich alespoň vůči sobě nevytvořili dominantní postavení a dobře je zvládli. To, že se u určitých plemen vyskytuje vyšší procento psů s nižším prahem dráždivosti je známo, není to však důvod k postavení psa mimo zákon, ale je prostě nutné dávat větší pozor při výchově a výcviku a v běžném životě počítat s tímto faktem a dávat na psa větší pozor. Mně osobně poranil jediný pes a to špringršpaněl, který se mi poté, co jsem se zvedl od stolu, zakousl do stehna. Nebylo to přitom v ordinaci, ale v bytě u majitele. Nevedu sice statistiku o vystavených potvrzeních po poranění člověka psem, ale když prolistuji kopie těchto potvrzení převládají jednoznačně němečtí ovčáci a dále malé a střední rasy jako kokršpanělé, jezevčíci a kříženci. Na druhou stranu z hlediska objektivity musím uvést, že výše uvedená plemena patří, co do počtu, k nejčastěji chovaným, a to samozřejmě hraje v četnosti pokousání těmito plemeny svoji roli.

Za celou svoji praxi jsem z důvodu agresivního chování provedl euthanasie u 4 psů. Ve třech případech se jednalo o německé ovčáky a v jednom případě o dobrmana ve všech případech šlo o (dle údaje majitele) bezdůvodné napadání některého z členů rodiny. Nejvážnější poranění člověka psem, které jsem v ordinaci viděl, bylo ukousnutí více jak poloviny ušního boltce majitelce německého ovčáka jejím vlastním psem bez zjevného důvodu. Setkal jsem se i s dvěma případy poranění v obličeji. V jednom případě šlo o zjevnou reakci na bolest, neboť pes měl zlomenou nohu a po majitelce se ohnal při manipulaci s ním (šlo o šarpeje). V druhém případě šlo také zřejmě o reakci na bolest, i když ne jasně prokázanou (šlo o bígla). Setkal jsem se však i s případem, kdy německý ovčák, který nebyl zvyklý na náhubek ve snaze se ho zbavit se otíral pánovi tak vehementně o nohu, že mu způsobil tržnou ránu, která si vyžádala chirurgické ošetření dvaceti stehy. Pokousání rukou, způsobená plemeny malých psů jejich páníčkům by se mi asi z důvodu jejich četnosti ani nepodařilo spočítat. Jde vesměs o pokousání způsobená dominantním postavením psa, který se při omezování jeho svobod intenzivně brání.

Věřím, že sice ne všichni, ale soudní lidé určitě pochopí, že jediným problémovým a nebezpečným plemenem na této planetě je člověk a bylo by třeba chránit přírodu před ním a ne vybírat některá plemena či druhy zvířat a nálepkovat je jako nebezpečná. Pokud člověk povede k agresivitě psa jakéhokoliv plemene většinou se mu podaří agresivitu ve zvířeti vyvolat, to ubohé zvíře na tom však nenese žádnou vinu.